Aktualita

Hrozí zdravotnictví kolaps?

Jaký bude rok 2010 pro financování zdravotní péče? Hrozí zdravotnictví kolaps? Omezí se dostupnost zdravotní péče? Tyto otázky si klademe už několik měsíců. Jaké tedy máme na prahu onoho přelomového roku odpovědi?
Úhradová vyhláška pro rok 2010, kterou vydalo ministerstvo zdravotnictví, znamená určitý kompromis mezi tím, co je možné a mezi požadavky jednotlivých skupin lékařů. Zdravotní pojišťovny letos zcela jistě vyčerpají své finanční polštáře. Ale právě proto, že je ještě mají, že ještě mohou čerpat ze zásob, můžeme předejít všem vyřčeným obavám a sdělit: rok 2010 ustojíme.
Nedojde k radikálnímu omezení dostupnosti zdravotní péče, jak před koncem roku 2009 strašila Česká lékařská komora. Pravděpodobně nedojde ani k enormnímu zadlužení zdravotních pojišťoven, jak zase varovali někteří politici.
Je však nutné ptát se, co bude dál, po roce 2010. Vývoj ukazuje, že zdravotnictví se beze změny neobejde. V současné době nelze očekávat, že stát opět – jako již několikrát - dosype do systému několik miliard, a tak bude vše zase „v pořádku“.
Musí přijít skutečná změna. Je třeba zvýšit efektivitu, je nutné hledat další zdroje peněz. Obojí jde ruku v ruce.

Zdravotnictví jako pouhé politikum?

Bude však vůle po květnových volbách do poslanecké sněmovny najít kompromis a změnit pravidla? Nebo se stane zdravotnictví znovu jen politickým tématem?  Osobně si myslím, že na velkou reformu teď pomýšlet nelze. Ale je možné už v současné době hovořit o tom, co by mohlo být průchodné.
Profesor Pafko na začátku roku v deníku MF Dnes uvedl, že dalším zdrojem financování zdravotnictví by mohla být vyšší spoluúčast pacientů. Samozřejmě s tím souvisí nutnost zasáhnout do rozsahu garantované zdravotní péče, do seznamu hrazených výkonů a také umožnit občanům komerční připojištění. Je zbytečné si nalhávat, že můžeme jít jinou cestou. Přesvědčuje nás o tom praxe všech vyspělých států světa i Evropské unie.

Je nutné udržet solidaritu

Je jistě nezbytně nutné udržet solidaritu tam, kde si občan nemůže zaplatit drahou operaci, transplantaci orgánu nebo nákladnou onkologickou léčbu. Ale je mnoho dalších oblastí zdravotní péče, kde je možno platby oddělit. S touto praxí se setkáváme v mnoha zdravotnických zařízeních už dnes. Jen se to jmenuje sponzorský dar nebo se platí penězi, vloženými do obálky. Nedávný průzkum v časopisu Týden koncem roku 2009 ukázal, že každý třetí člověk v ČR svého lékaře uplácí. Pacienti přinášejí dary a nemalé peníze za to, aby je lékaři ošetřili, operovali, aby jim dali lepší kloubní náhradu atd. První krok učinili sami občané. Co tedy postavit jednu z nutných změn na této zaběhlé praxi?  Vytvořme legální prostor pro to, aby si klient sám zvolil za kolik a jakou - zdůrazňuji, že doplňkovou a neurgentní - péči chce. Podle zmíněného průzkumu se 43 % dotázaných přiklání k názoru, že k nápravě by přispěl právě oficiální ceník služeb, za které si lze legálně připlatit.
Zaměstnanecké zdravotní pojišťovny už dříve připravovaly možnost nabídky tzv. alternativních zdravotně pojistných plánů a individualizaci smluvních vztahů mezi klientem a pojišťovnou. Proč bychom tyto návrhy nemohli dotáhnout do konce? Nebo budeme čekat na zázrak, který nám nasype potřebné peníze shůry?


Jaromír Gajdáček, generální ředitel Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR a viceprezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR