Výsledky vyhledávání

Screening karcinomu prostaty

Karcinom prostaty Karcinom prostaty patří k nejčastějším onkologickým onemocněním mužů středního a vyššího věku – před 40. rokem se téměř nevyskytuje, naopak mezi 65. a 75. rokem života je výskyt nejvyšší. Nádor (většinou adenokarcinom) se obvykle vyvíjí v periferní zóně prostaty. Příčina vzniku karcinomu prostaty není doposud zcela vyjasněna. Jednou z příčin, které se na jeho vzniku podílejí, je „nerovnováha“ mužského pohlavního hormonu testosteronu, který se tvoří ve varlatech, a genetické faktory. Karcinom prostaty má často pomalý vývoj, někdy se dlouhá léta neprojevuje a nevyvolává žádné

Kódy výkonů u screeningových vyšetření

Chcete mít přehled o tom, která vyšetření v rámci republikových screeningových programů jste navštívili a kdy? Podívejte se do svého osobního výpisu. Jak na to, najdete v našem návodu. V tomto přehledu pak naleznete kódy výkonů, které se vztahují k jednotlivým screeningovým vyšetřením. Screening karcinomu tlustého střeva a konečníku 15120 Signální výkon - stanovení okultního krvácení ve stolici speciálním testem v rámci screeningu kolorektálního karcinomu - nález negativní 15121 Signální výkon - stanovení okultního krvácení ve stolici speciálním testem v rámci screeningu kolorektálního

Screening karcinomu plic - pilotní projekt

Karcinom plic Nádory plic a průdušek představují velmi nesourodou skupinu nádorů, které mohou na počátku vyrůstat v oblasti průdušnice, ve velkých průduškách, průdušinkách, ale také v plicních sklípcích a plicní tkáni. Většina nádorů plic a průdušek je zhoubných. Ze zhoubných nádorů je nejčastější karcinom plic. Jeho zastoupení mezi všemi nádory plic a průdušek je 90 %. Méně časté jsou nezhoubné (benigní) nádory, které mohou také vyrůstat v dýchacích cestách i v plicní tkáni. Na začátku 20. století byly zhoubné nádory plic relativně vzácným onemocněním, během něj však začal jejich výskyt u

Screening karcinomu prsu

Karcinom prsu Karcinom prsu je nejčastějším zhoubným nádorem diagnostikovaným u žen; ročně jich touto chorobou na světě onemocní více než půl milionu. Avšak zároveň, což málokdo ví, je léčba karcinomu prsu jednou z nejúspěšnějších onkologických oblastí. Karcinom prsu v České republice: Jeden z největších problémů Karcinom prsu představuje v současnosti jeden z nejzávažnějších epidemiologických problémů České republiky: každoročně je u nás diagnostikováno více než 7000 nových případů onemocnění, tedy více než 130 pacientek na 100 000 českých žen (křivka incidence), na následky karcinomu prsu

Screeningové programy

Vedle preventivních prohlídek a očkování jsou třetím, neméně důležitým pilířem programu prevence tzv. screeningové programy. Zatím jste o nich neslyšeli? Pak vězte, že je doslova životně důležité objevit v těle nemoc dřív, než nám začne působit jakékoliv problémy. A právě téhle metodě, organizované státem, se říká screening. Od roku 2022 je v České republice zaveden nový screeningový program, zatím v tzv. pilotní fázi. Cílem programu je záchyt časných stadií karcinomu plic. Více si o něm přečtěte zde: Screening karcinomu plic - pilotní projekt V České republice se také již dlouho provádí tři

Očkování proti HPV

Infekce způsobené HPV Infekce humánními papilomaviry (z angl. human papillomavirus, dále HPV) je celosvětově rozšířena. Bylo popsáno více než 300 typů HPV, infekci u člověka může vyvolat asi 120 typů, část z nich tvoří viry infikující genitální trakt. HPV infekce se přenáší především pohlavním stykem nebo přenosem z rukou či úst na pohlavní orgány. Nemusí tedy jít výhradně o pohlavní styk. K přenosu může dojít i při jiných, nekoitálních aktivitách. Ani kondom tedy není dokonalou ochranou. I proto se HPV v populaci tak jednoduše a rychle šíří. Onemocnění se rozvíjí postupně, během měsíců a let

Invazivní pneumokoková onemocnění

Bakterie Streptococcus pneumoniae (pneumokok) způsobuje dva druhy onemocnění, neinvazivní (kdy bakterie neproniká do krve) a invazivní (s průnikem do krve nebo jiných jinak sterilních míst). Nejvíce případů nákazy pneumokoky se vyskytují v období předjaří a poté v podzimních a zimních měsících. Pneumokokové infekce se přenáší kapénkami nebo kontaminovanými předměty od nemocného jedince či přenašeče, který však neonemocní. Inkubační doba je 1-3 dny. Nejvíce ohroženy jsou osoby s ještě nevyspělým nebo naopak již věkem oslabeným imunitním systémem, tedy kojenci a senioři. Účinnou prevencí je

Invazivní meningokoková onemocnění

Původcem IMO je bakterie Neisseria meningitidis, u níž rozeznáváme 13 séroskupin, proti pěti nejrozšířenějším byly vyviuty očkovací látky. Bakterie se vyskytuje po celém světě, séroskupiny jsou zastoupeny v různých částech světa různě. Nejohroženějšími věkovými skupinami jsou děti do 5 let a mladí lidé ve věku 15-25 let, případně cestovatelé. Onemocnění se přenáší kapénkami (při mluvení, kýchání či kašlání) od nemocného jedince nebo bezpříznakového nosiče, případně kontaminovanými předměty. Inkubační doba je obvykle 2-7 dní. IMO se léčí nasazením antibiotik, ale často bývá diagnostikováno

Onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae typu B (Hib)

Bakterie Haemophilus influenzae je původcem nebezpečných onemocnění, jejichž výskyt naštěstí klesá vzhledem k tomu, že očkování proti Hib je součástí pravidelného („povinného“) očkování. V našem geografickém prostotu jsou tak tyto infekce již vzácné. Ročně však na celém světě onemocní Hib infekcí tři miliony osob, z toho u 400 000 dojde k úmrtí, a to zejména v rozvojových zemích. Bakterie se běžně vyskytuje v lidských dýchacích cestách, mnoho lidí je tak bezpříznakovými přenašeči. Infekce se přenáší kapénkami, inkubační doba je 2-4 dny, ale může být i kratší než 24 hodin. H. influenzae se

Očkování proti klíšťové encefalitidě

Klíšťová encefalitida (dále „KE“) je onemocnění virového původu, způsobované tzv. arboviry – jedná se o virózu přenášenou členovci, samotné klíště (na našem území nejčastěji druh Ixodes ricinus) je tzv. vektorem přenosu. Rezervoárem viru jsou pak drobní savci, ale mohou jím být např. také lišky, jezevci, divoká prasata, venku chovaná domácí zvířata (ovce, kozy apod.). Klíště získá virus sáním krve infikovaného zvířete. Pro další přenos je podstatné přežívání viru ve slinných žlázách klíštěte, odkud se virus může šířit na dalšího hostitele. Kromě šíření nemoci prostřednictvím klíštěte je popsán