Výsledky vyhledávání

Screeningové programy

Vedle preventivních prohlídek a očkování jsou třetím, neméně důležitým pilířem programu prevence tzv. screeningové programy. Zatím jste o nich neslyšeli? Pak vězte, že je doslova životně důležité objevit v těle nemoc dřív, než nám začne působit jakékoliv problémy. A právě téhle metodě, organizované státem, se říká screening. Od roku 2022 je v České republice zaveden nový screeningový program, zatím v tzv. pilotní fázi. Cílem programu je záchyt časných stadií karcinomu plic. Více si o něm přečtěte zde: Screening karcinomu plic - pilotní projekt V České republice se také již dlouho provádí tři

Očkování proti HPV

Infekce způsobené HPV Infekce humánními papilomaviry (z angl. human papillomavirus, dále HPV) je celosvětově rozšířena. Bylo popsáno více než 300 typů HPV, infekci u člověka může vyvolat asi 120 typů, část z nich tvoří viry infikující genitální trakt. HPV infekce se přenáší především pohlavním stykem nebo přenosem z rukou či úst na pohlavní orgány. Nemusí tedy jít výhradně o pohlavní styk. K přenosu může dojít i při jiných, nekoitálních aktivitách. Ani kondom tedy není dokonalou ochranou. I proto se HPV v populaci tak jednoduše a rychle šíří. Onemocnění se rozvíjí postupně, během měsíců a let

Invazivní pneumokoková onemocnění

Bakterie Streptococcus pneumoniae (pneumokok) způsobuje dva druhy onemocnění, neinvazivní (kdy bakterie neproniká do krve) a invazivní (s průnikem do krve nebo jiných jinak sterilních míst). Nejvíce případů nákazy pneumokoky se vyskytují v období předjaří a poté v podzimních a zimních měsících. Pneumokokové infekce se přenáší kapénkami nebo kontaminovanými předměty od nemocného jedince či přenašeče, který však neonemocní. Inkubační doba je 1-3 dny. Nejvíce ohroženy jsou osoby s ještě nevyspělým nebo naopak již věkem oslabeným imunitním systémem, tedy kojenci a senioři. Účinnou prevencí je

Invazivní meningokoková onemocnění

Původcem IMO je bakterie Neisseria meningitidis, u níž rozeznáváme 13 séroskupin, proti pěti nejrozšířenějším byly vyviuty očkovací látky. Bakterie se vyskytuje po celém světě, séroskupiny jsou zastoupeny v různých částech světa různě. Nejohroženějšími věkovými skupinami jsou děti do 5 let a mladí lidé ve věku 15-25 let, případně cestovatelé. Onemocnění se přenáší kapénkami (při mluvení, kýchání či kašlání) od nemocného jedince nebo bezpříznakového nosiče, případně kontaminovanými předměty. Inkubační doba je obvykle 2-7 dní. IMO se léčí nasazením antibiotik, ale často bývá diagnostikováno

Onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae typu B (Hib)

Bakterie Haemophilus influenzae je původcem nebezpečných onemocnění, jejichž výskyt naštěstí klesá vzhledem k tomu, že očkování proti Hib je součástí pravidelného („povinného“) očkování. V našem geografickém prostotu jsou tak tyto infekce již vzácné. Ročně však na celém světě onemocní Hib infekcí tři miliony osob, z toho u 400 000 dojde k úmrtí, a to zejména v rozvojových zemích. Bakterie se běžně vyskytuje v lidských dýchacích cestách, mnoho lidí je tak bezpříznakovými přenašeči. Infekce se přenáší kapénkami, inkubační doba je 2-4 dny, ale může být i kratší než 24 hodin. H. influenzae se

Covid-19

Covid-19 je onemocnění způsobené virem SARS-CoV-2. Nemoc se objevila koncem roku 2019 a rychle se začala šířit po celém světě. V březnu 2020 byl pak vyhlášen stav pandemie. Původcem onemocnění je koronavirus stejně jako u nemoci SARS (Severe Acute Respiratory Syndrome = syndrom akutního respiračního selhání), která se šířila začátkem tisíciletí, ale v pandemii nepřerostla. Příznaky onemocnění jsou horečka, bolest hlavy, únava, ztráta chuti/čichu, kašel a případně další. V závažnějších případech se pak může vyskytnout dušnost nebo bolest na hrudi. U některých lidí, často u dětí, probíhá

Černý kašel

Černý (také dávivý) kašel neboli pertuse je vysoce nakažlivé onemocnění dýchacích cest způsobené bakterií Bordetella pertussis. Je rozšířené v celém světě, nejvíce ale v rozvojových zemích. Nejvíce nemocných je hlášeno ve věku 15–19 let, nejnebezpečnější je nemoc pro děti mladší 4 měsíců. Do roku 1958, kdy bylo u nás zavedeno plošné očkování, dosahovaly počty nakažených desetitisíců ročně. Následně klesaly až na 5-48 případů ročně až do roku 1992, od roku 1993 pak můžeme pozorovat opět vzestupný trend. Inkubační doba je 6-21 dní, trvání nemoci je obvykle 6-8 týdnů, ale i déle. Přenos probíhá

Záškrt

Záškrt neboli diftérie je především dětská nemoc, ale může postihnout i dospělé. Je způsobena bekterií Corynebacterium diphteriae, která vylučuje toxin a způsobuje odumírání tkáně a vznik tzv. pablán v krku. Tyto pak zapříčiňují zúžení hrtanu i hltanu a dušení. Toxin může také proniknout do krevního oběhu a poškodit srdce a další orgány. Smrtnost záškrtu je asi 10 procent. Do zavedení očkování v roce 1946 byl záškrt častou příčinou dětských úmrtí. Nejvíce případů se na našem území vyskytovalo během druhé světové války, od roku 1974 už jen ojedinělé případy. Od roku 1995 nebyl v ČR evidován

Tetanus

Tetanus neboli strnutí šíje je závažné a smrtelné onemocnění způsobené bakterií Clostridium tetani vylučující neurotoxin, který způsobuje bolestivé svalové křeče. Nepřenáší se z člověka na člověka, ale nejčastěji dojde k nákaze při poranění v přírodě, kdy se spory bakterie nacházejí v půdě. Tam se dostanou z výkalů např. hovězího dobytka nebo koní, v jejichž střevech se bakterie běžně vyskytuje. Inkubační doba je 3-21 dní. V evropském prostoru je tetanus naštěstí vzácný, v rozvojových zemích se vyskytuje častěji, např. u novorozenců, kdy je infekce zanesena do těla skrze pupeční pahýl. V

Virová hepatitida B

Virová hepatitida B je infekční zánět jater, způsobuje ji virus hepatitidy B (HBV). Na rozdíl od hepatitidy A se nepřenáší kapénkami ani dotykem, nýbrž tělními tekutinami; krví či při pohlavním styku, a také při porodu z matky na dítě. Inkubační doba je nejčastěji 60-90 dní, ale může být až 180 dní. Vyskytuje se po celém světě, nejvíce v oblastech subsaharské Afriky a jihovýchodní Asie. Příznaky nemoci jsou zejména únava, zvýšená teplota, nevolnost, bolesti břicha a svalů, může být i „žloutenka“ (neboli ikterus, zežloutnutí kůže a očního bělma), ale nemusí. U 5-10 procent pacientů přechází